V modulu parametrů systému, který lze vyvolat jen přes menu
Soubor (položka Externí moduly
), se nastavují globální
parametry, kterými řídíte systémové chování Calamusu. Tyto
parametry jsou natolik základní, že jejich definici uvedeme znovu.
Modul systémových parametrů má dialog, ve kterém se mohou
nastavit různé tématické skupiny
. Zde je jejich popis:
Ve stejnojmenném vstupním poli vpravo dole můžete zadat
jaké rozlišení v bodech na palec má vaše obrazovka. Přepínačem
Standard
se použijí hodnoty předané systémem, které jsou
ale zřídkakdy přesné. Nastavíte–li přepínač na
Vlastní
, použije se zadané číslo. K jeho výpočtu musíte
počet bodů vodorovně a svisle dělit velikostí obrazu v palcích.
Při šířce obrazu 24 cm a výšce 15,7 cm (to odpovídá 9,44 *
6,18 palce – palec je 2,54 cm) a formátu obrazovky 640 x 400
bodů máme tedy rozlišení 67,8 dpi vodorovně x 64,7 dpi svisle.
Jen když budete mít tyto hodnoty přesné, je zobrazení stránky
1:1 správné.
Zde můžete sami definovat standardní umístění
dokumentového okna. Dosud otevíral Calamus nové dokumentové okno
tak, že zcela využíval prostor pod modulovou lištou a vpravo od
povelového pole. Mezitím se objevilo mnoho utilit, které
používají místo na desktopu nebo i v Calamusu například na
dolním okraji obrazovky. Proto můžete nyní určit standardní
pozici, na které se otevře nové dokumentové okno a jeho velikost.
Otevřte si dokumentové okno a umístěte ho tak, jak jej chcete
standardně mít. Potom klikněte v modulu Parametry systému v
řádce Pozice oken
na tlačítko Převzít
a uložte
parametry. Každé nově otevírané okno bude nyní na uložené
pozici. (Klikem na tlačítko Standard
smažete nově
definovanou pozici a vrátíte se ke standardu.)
Zde můžete nastavit, zda se mají všechny vybrané rámečky
přesunovat současně (standardní volba) nebo se současně
stisknutou klávesou [Control]. Nastavíte–li standard
a
podržíte stisknutou klávesu [Control], bude se ze všech vybraných
rámečků přesunovat jen ten, na kterém je kurzor.
Překrývá–li se více rámečků, přesunuje se ten
nejhornější. Vyzkoušejte si, který režim vám bude více
vyhovovat. Když chcete pracovat v režimu jiném beze změny
nastavení, podržení klávesy [Control] vás přepne do režimu
druhého.
Při startu zabere Calamus téměř celou paměť operačního systému TOS. Zde můžete (a měli byste) určit, kolik paměti Calamus ponechá pro zbytek systému (např. pro NVDI, ovládací panely TOSu a jiné aplikace pod multitaskovým TOSem).
Nové standardní velikosti paměti
Důležité upozornění: Ve spojení se systémovými tiskovými ovladači, které zachycují tisková data Calamusu a přesměrovávají je dále (např. tiskový ovladače asVDI a NVDI) je důležité, aby hostící systém, ve kterém Calamus běží, měl dostatek volné RAM, aby byl schopen tisková data předávat. V modulu systémových parametrů se nastavují minimální hodnoty volné paměti pro hostící systém, a to pro STRAM i pro TTRAM (nebo odpovídající v hostitelském systému dostupné paměťové oblasti).
V předchozích verzích SL byla standardní velikost paměti, kterou Calamus ponechával svému hostícímu systému k dispozici, nastavena vždy na 128 kB. Při dnešních požadavcích na počítače a RAM žádný div, že mnohá stránka A4 došla na laserovou tiskárnu až po několika minutách, protože například NVDI se muselo spokojit s těmito 128 kB a sotva mělo místo, kudy předávat tisková data.
Od SL99 je standardní hodnota zvýšena na 1 MB. Tuto hodnotu byste měli nejlépe ponechat jak je, nebo ji zvýšit, ale určitě nesnižovat. Jen pro případ, že byste se divili, proč může Váš Calamus pořád použít o 2 MB RAM méně, než jste předpokládali. Teď už víte kde ty dva chybějící MB jsou.
Vektorový výstup Při přeměne z vektorů do rastrových grafik potřebuje Calamus mezipaměť – buffer. Jeho velikost je normálně 128 kB. Objeví–li se při výstupu složitějších vektorových grafik chybové hlášení, musíte tuto hodnotu zvýšit.
Zde najdete přepínače k různým funkcím, které jsou nyní vypsány dále:
Používáte–li mnoho znakových sad, jistě jste si je systematicky roztřídili do odpovídajících podadresářů. Calamus sice hledá soubory písem ve všech podadresářích nastavené cesty pro hledání písem, do může podle počtu podadresářů ale trvat i velmi dlouho.
Když zde zvolíte pole Uložit
, vytvoří se v paměti
celkový adresář písem
a uloží jej pod názvem
FILETREE.FNT do adresáře písem. V tomto souboru jsou zaznamenány
všechna nalezená písma s cestou k adresářům, ve kterých jsou
uložena. Při startu si jej Calamus načte a již ví kde má které
písmo a nemusí již prohledávat všechno. Potřebuje–li
nějakou znakovou sadu, podívá se do seznamu a nemusí dlouze
prohledávat všechny podadresáře aby se k písmu dostal.
Nenajde–li se písmo v tomto seznamu, objeví se obvyklé
hlášení (viz textový modul). V tomto případě můžete
kliknutím na Zkusit znovu
vytvořit seznam znovu.
Jak bylo řečeno: Tato funkce má smysl, když máte písma roztříděná do podadresářů nastavené cesty k písmům.
Pokud můžete vycházet z toho, že vaše sbírka písem
neobsahuje duplicitní názvy, doporučujeme dokonce nastavit cestu k
písmům co nejvýše
(tedy třeba i na hlavní adresář
disku, třeba D:\
) a nechat Calamus jednou celý disk
prohledat. Poté na něm najdete nový soubor FILETREE.FNT,
obsahující včechna nalezená písma.
Je–li přepínač nastaven na Ponechat
, prohledává
Calamus při čtení každého načítaného fontu disk znovu.
Cesty systému mohou být relativní nebo absolutní.
Relativní
znamená, že se všechny cesty zadávají
relativně k adresáři Calamusu. To má smyl zejména tehdy, když
jsou všechny adresáře patřící ke Calamusu uloženy v jeho
adresáři. Pak je velice jednoduché celý adresář zkopírovat
jinam, a cesty přitom zůstanou beze změny.
Obvykle se tento přepínač nechává na hodnotě
Relativně
, takže všechny přístupové cesty na adresáře v
Calamusu jsou uloženy relativně vzhledem k adresáři Calamusu, tedy
místo D:\programy\calamus SL\tiskarny
je jenom tiskary
.
V některých případech může být lepší uložit cesty
absolutně. Například když v multitaskingu některé jiné programy
přenastaví
standardní adresář někam jinam než na
Calamus, takže pak Calamus neví, ve kterém adresáři se nachází.
Když třeba zjistíte, že při ukládání parametrů nesměřuje
cesta do adresáře Calamusu, ale například na C:\
, měli
byste si zjistit který program vám cesty přestavuje a hlavně
nastavit cesty jako absolutní.
Také pokud jsou vaše calamusové adresáře a přístupové
cesty rozloženy po všech discích, měli byste si nastavit tento
přepínač také na hodnotu Absolutní
.
Zde můžete volit, zda použijete calamusový formulář
výběru souborů, nebo ten, který poskytuje systém. Výběr
souborů Calamusu jako jediný poskytuje náhledy souborů v
typických formátech Calamusu (podrobnosti viz Importní/exportní
filtry–> moduly náhledů
), možnost vybírat z posledních
16 načítaných souborů nejdůležitějších formátů a také jako
jedný načítat více souborů najednou, pokud to má smysl
(dokumenty, písma) a jeho obsluhu lze zaznamenat do klávesových
maker.
Používáte–li Calamus SL pod Windows, je při přepnutí
výběru souborů na hodnotu System
vyvoláván standardní
výběr souborů Windows. To má také své výhody, neboť se pak
dostanete i do okolních počítačů
a pod Windows 98 a 2000
můžete okno výběru souborů zvětšovat a používat seznam
oblíbených položek. Pod ostatními systémy (Mac a TOS) se při
přenputí výběru souborů na System
systémový selektor
souborů TOSu. Standardní selektor je dost chudý, ale můžete si do
adresáře AUTO nainstalovat například výborný sharewarový
selektor BOXKITE, nebo Freedom.
Pozor: Některé starší TOSové výběry souborů nemají
korektní podporu dlouhých jmen. V takových případech přepněte
přepínač na Calamus
.
Zvolíte–li modus optimalizovaná
, budou se
modulová a souřadnicová lišta při startu Calamusu automaticky co
nejlépe umisťovat na horní hraně obrazovky. Tím například
odpadá jejich neustálé ruční přemisťování při různě
velikých obrazovkách.
Jestliže ale preferujete volné umosťování výše zmíněných
lišt, a chcete je mít po startu programu tam, kde jste je nechali,
musíte volit vlastní
.
Od té doby, co téměř všechny importní filtry Calamusu
podporují automatický import, přednastavili jsme soubor parametrů
CALAMUS.SET tak, že je importní režim standardně
automatický
. To znamená, že při importu vidíte ve
výběrovém okně soubory všech datových typů, které lze
naimportovat právě načtenými importními filtry. Je–li
importní režim nastaven na ruční
, objeví se jako dříve
výběrový dialog, ve kterém je třeba zvolit konkrétní importní
filtr. Samozřejmě tím pádem můžete importovat jen soubory těch
typů, které umí svolený importní filtr.
Podle toho, jaký je nastavený režim, má podržení klávesy
[Control] při vyvolání funkce Import
v položce hlavního
menu Soubor za následek dočasné přepnutí do opačného režimu,
než je v dialogu právě nastaven.
V různých zemích světa se píše datum různě (v Americe
např. 2001–02–10, tedy rok – měsíc – den).
I tento formát zde můžete nastavit. Přitom předpona D
znamená číslo dne, M
číslo měsíce a Y
(z angl.
year
) čtyřmístné číslo roku. S přednastavenou nulou
– 0
se před jednomístným číslem zobrazuje nula.
Malé y
zobrazuje poslední dvojčíslí roku.
Několik příkladů pro 31. leden 2001:
0d.0M.Y | 31.01.2001 |
D.M.Y | 31.1.2001 |
y–M–D | 01–1–31 |
Podobně jako u data lze zde nastavit i formát času. H
jsou hodiny, M
minuty a S
sekundy. Jednomístný údaj
minut je zobrazován vždy s levostrannou nulou, u hodin se to dá
nastavit pomocí 0H
. Předchází–li v formátu malé
nebo velké A
, zobrazuje se čas ve 12 hodinovém formátu a
malým nebo velkým AM
nebo PM
.
Zde můžete zadat hodnotu v milisekundách, po kterou bude Calamus čekat, než se pokusí zobrazit náhled souboru, na kterém je kurzor, v náhledové oblasti fileselektoru pomocí některého z automaticky načtených náhledových filtrů.
Text nápovědy vpravo nahoře v řádce menu (pod Windows jen
v celoobrazovkovém režimu) jsou vždy zarovnány doprava. Hodnotnou
Pozice
určíte o kolik míst vlevo od pravého okraje se mají
posunout. Dá se tím například vyhradit místo pro zobrazení
systémového data a podobně.
Barvu pozadí i textů nápovědy v rádce menu lze volit, samozřejmě i v režimu TrueColor.
Pozor: V SL–Windows–Packu se texty nápovědy zobrazují podle zvyklostí Windows vlevo v dolním okraji programového okna Calamus. Zde není možná ani změna barvy, ani polohy.
Jen v případě celoobrazovkového režimu (bez lišty Start) se texty nápovědy zobrazují také v liště menu a platí pro ně výše popsaná nastavení.
Zde se dá nastavit, jestli budou aktivní některé mrtvé klávesy, které však pro čwštinu a slovenštinu nemají význam. Oba tyto jazyky mají klávesnici řešenou na systémové úrovni a nejlepší je všechny tyto mrtvé klávesy Calamusu vypnout.