Kód UPC (Universal Product Code
) je předchůdce EAN. Byl
zaveden 3. dubna 1973 a používá se výhradně v Kanadě a USA.
Stejně jako EAN má UPC pevný počet míst, numerickou skladbu (jen
číslice 0 až 9) a kontrolní číslici. Ta není povinná, ale
doporučujeme ji používat. Zadáteli kód bez kontrolní
číslice, modul ji vypočte a připojí. Aby se zmenšila možnost
chyb v zadání, doporučujeme kontrolní číslici vždy psát. Modul
pak může díky této číslici zkontrolovat správnost zadání.
Díky své vysoké informační hustotě je kód EAN vhodný jen pro
některé tiskové postupy. V Calamusu to konkrétně znamená, že u
výstupních zařízení s nízkým rozlišením, jako jsou laserové
nebo inkoustové tiskárny, nelze zmenšovat empiricky zjištěnou
minimální velikost aby se zajistila čitelnost kódu.

UPC verze A je normální verze srovnatelná s 13místným kódem EAN, má ale jen dvanáct číslic. Hlavní oblast použití je u zboží každodenní potřeby, farmaceutických a sanitárních výrobků.
První číslice zleva je rozlišovací znak a má tento význam:
Následujících pět míst je číslo výrobce. Dalších pět míst označuje číslo zboží výrobce nebo dodavatele; poslední místo je kontrolní číslice. Čtecí přístroj pro kódy EAN umí číst i kódy UPC, protože jsou podmnožinou EAN.

UPC E je krátká 8místná verze UPC A pro maloobjemové zboží. Metodou potlačení nul lze určité posloupnosti číslic z 12místné číselné série zobrazit krátkou verzi. Při dekódování dochází na rozdíl od EAN ke zpětnému doplňování nul na výchozí číslo. Proto zde neexistuje krátká forma, jako u EAN, ale jen zkrácené symboly, to znamená že všechny UPC kódy mají 12 míst.